Uspořádání, které vzešlo přesně před sto lety z první světové války (Sykes–Picot Agreement, 16. 5. 1916) za pomoci britského důstojníka "Lawrence z Arábie" a arabského povstání proti Osmanské říši (Turecku), se dnes hroutí.

Současná situace arabského Blízkého východu tak připomíná situaci na Balkáně devadesátých let.

Neokonzervativci v USA a Izrael vždy snili o balkanizaci Sýrie a Iráku, případně i Egypta a Libanonu, do menších regionů. Zlikvidovat suverenitu těchto zemí. Rozbít do etnicky či nábožensky jednotných malých oblastí, pak již snadno ovladatelných. Divide et impera. Teď se jim to daří.

Například ve svém projevu v roce 2013 Henry Kissinger odhalil svou touhu vidět Sýrii balkanizovanou ve "více méně autonomní regiony":

"Existují tři možné výsledky. Vítězství Asada, vítězství sunnitů nebo výsledek, ve kterém různé národnosti budou souhlasit s tím, že budou společně koexistovat, ale ve více méně autonomních oblastech tak, aby se nemohli navzájem utlačovat. To je výsledek, jaký bych preferoval. Ale to není většinový názor… Také si myslím, že Asad by měl jít, ale nepovažuji to za klíčové. Klíčem je; je to jako Evropa po třicetileté válce, když různé křesťanské skupiny se navzájem zabíjely, až si nakonec uvědomily, že musejí žít společně, ale v oddělených celcích."

https://www.youtube.com/watch?v=ZVasCE1u...

Existuje i čtvrtá, spíše teoretická možnost, že by Blízký východ opět ovládlo Turecko (Osmanská říše) jako před sto lety.

Blízký východ je také bohatý na přírodní zdroje. Regionální vláda Kurdů na severu Sýrie spolupracuje s koncerny Exxon Mobil, Chevron. ISIS samozřejmě vyhlásil chalífát a právo šaría, ale zjevně největší boje vedl o ovládnutí ropných polí.

"Balkanizace" Blízkého východu a kontrola přírodních zdrojů muslimskými fanatiky tak umožní jedno – a sice uzavření podobných obchodních kontraktů, jaké ropné koncerny nyní vyjednávají s Kurdy.

http://protiproud.aplikace.net/politika/...