Jak souvisí vydírání Šťávy a žaloby na Českou republiku, záhadné postupy děkana a následný prodej Šťávovy Diag Human dalšímu majiteli? Je to jenom náhoda a děkan Růžička jenom "někde zakopl", nebo Šťáva  pokračuje? Na tyto otázky snad odpoví policie.

Růžička odešel podle údajů na policejních stránkách z domova už v pátek 18. listopadu před devátou hodinou ráno. "Doposud se nevrátil a nepodal o sobě žádnou zprávu. Není vyloučeno, že odjel z hlavního města Prahy a pohybuje se po celé České republice buď pěšky nebo prostřednictvím hromadné dopravy," uvádí se na webu.

Výřez z policejní databáze

Oficiálně bylo pátrání pro Růžičkovi vyhlášeno až v sobotu, na webových stránkách se záznam objevil v neděli dopoledne.

Dvaašedesátiletý Květoslav Růžička je 175 až 180 centimetrů vysoký. "Má pleš, po stranách prošedivělé vlasy a výrazné tmavé obočí. Oblečený byl do sportovní červenobílé bundy, tmavě modrého svetru s šedým vzorem, bílé košile, černých látkových kalhot a na hlavě měl kulich červenomodrobílé barvy," píše se dále na webu policie.

Podivuhodné dobrodružství děkana Růžičky

 

Profesor Květoslav Růžička je v podezření, že v kauze Diag Human pomáhá jedné straně sporu. Jeho mlčení mu neprospívá.

 

Okresní soud ve Vídni předběžně rozhodl o možné exekuci českých obrazů a naše veřejnost i politici nevycházejí z údivu. Majitel firmy Diag Human, obchodník s krevní plazmou Josef Šťáva, zase jednou mediálně zabodoval. Věřím, že pouze dočasně. Kauza se drahně let potácí v podivné arbitráži, jejíž podstata je přitom velice jednoduchá: má odpovědět na otázku, zda je dopis ministra zdravotnictví Martina Bojara z roku 1992 v příčinné souvislosti s údajnou škodou, kterou si už v roce 1996 vyčíslil pan Šťáva na 2 miliardy korun. Stát stále tvrdí totéž – tato souvislost prokázána nebyla a daňový poplatník by už dál neměl platit ani korunu.
Firma Diag Human tlačí na stát, aby se zalekl a zaplatil. V minulosti tato taktika slavila úspěch (v roce 2003 už firma inkasovala 327 miliónů korun). Tentokráte je ale stát hájen tvrdě a chytře. Strašení zatím nezabírá. Tance kolem obrazů ale obnažily hlavní problém celé české arbitráže – zranitelnost (ne)závislosti arbitrů (soudců rozhodčího senátu). Klíčovou osobou, která spojuje tzv. konečný rozhodčí nález z roku 2008, který přiřknul Diag Human přes 8 miliard korun (dnes s úroky už 10 miliard) s hrozícími exekucemi českého majetku, je prof. Květoslav Růžička. Muž, který rozhodčímu senátu předsedal a který je podepsán pod jakýmsi právním stanoviskem, které teď použila Diag Human u zahraničního soudu. Muž, který mlčí, namísto, aby vše veřejně vysvětlil.

 

Tři hříchy rozhodců

Rozhodčí senát vedl K. Růžička v letech 2003 až 2008, tedy až do vydání zmíněného konečného rozhodčího nálezu. Podle mého přesvědčení senát poškodil jednu ze stran sporu – stát – a to ve třech směrech. Především, odmítl uznat zcela zásadní svědectví, které v roce 2004 podali dva pracovníci dánské firmy Novo Nordisk. Tato společnost zpracovávala krevní plazmu, Diag Human byla pouhou agentskou firmou. Dánští svědkové pro parlamentní vyšetřovací komisi uvedli, že společnost Novo Nordisk ukončila spolupráci z jiných důvodů než kvůli dopisu ministra Bojara, a to: 1. kvůli změně obchodní strategie (soustředila se dále jen na inzulín, prodala tzv. plazmatickou jednotku a zpracování krve zcela opustila), 2. budování vlastních poboček (už nepotřebovali prostředníka) a 3. Diag Human dlužila Novo Nordisku přes 3 milióny marek. Pokud by rozhodčí senát vzal v potaz tato svědectví jako důkaz, spor by mohl být možná už skončen jasným vítězstvím státu.
Druhým prohřeškem arbitrů je ignorování vlastního usnesení. V červenci roku 2006 totiž dospěli k závěru, že : „Podle názoru rozhodčího senátu strana žalující zatím dostatečně neprokázala výši uplatněných nároků.“ Jinými slovy, i když Diag Human předložila množství papírů a tvrzení, nic z toho nepřesvědčilo arbitry o tom, že by jí měl stát něco platit. Později ale došlo k náhlému obratu, který nikdy rozhodci nevysvětlili. Z nepochopitelných důvodů nařídili na poslední chvíli další dokazování, aniž by k tomu napřed vyslechli stanovisko žalované strany. Dodnes není jasné, jaké nové skutečnosti vlastně přineslo. V konečném rozhodčím nálezu z roku 2008 o tom nenajdeme ani čárku. Třetím prohřeškem je handrkování o odměny. Rozhodci totiž požadovali navýšení svých odměn z půl na 11 miliónů korun. Jenže poté, co jim je odmítl ministr zdravotnictví vyplatit, dokud nebudou náležitě zdůvodněny, urazili se. Ministr to udělat musel, neboť je odpovědný za čerpání veřejných prostředků. Rozhodci však přistupovali ke státu předpojatě.
Těchto prohřešků může stát využít v přezkumném řízení, může žádat zrušení konečného nálezu a označení rozhodců za podjaté. Tomu se snaží zabránit nejen Diag Human, ale jak se zdá i prof. Růžička. Motiv by pro to měl. Jak by vypadal, kdyby bylo rozhodnutí, které sám vydal, anulováno? Nebo dokonce, kdyby nový rozhodčí senát vydal usnesení o tom, že byl on sám podjatý?

 

Kdo je lhář?

Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo dokument, který byl přiložen k návrhu exekuce u vídeňského soudu. Jedná se o stanovisko prof. K. Růžičky, datované 18. března 2011. Za zády České republiky a na žádost žalující firmy Diag Human v něm K. Růžička zpochybňuje pokračování rozhodčího řízení. Pokud by ale řízení bylo ukončeno, byl by konečný nález pravomocný a 10 miliard od státu vymahatelných. Údajný autor se ovšem od tohoto dokumentu (avšak ještě před jeho zveřejněním) distancoval v deníku Právo 4. června 2011 slovy: „Nemám s tím nic společného, nic jsem na vídeňský soud neposílal, nepamatuji se, že bych dával někdy nějaké stanovisko, či rozhodnutí. Záležitost okolo Diag Human pro mne skončila 13. srpna 2008, když jsme vydali rozhodčí nález.“ Existují pouze dvě možná vysvětlení oné zvláštní situace. Buď se jedná o falzifikát, a pak byl soud ve Vídni podveden a to tím, kdo návrh na exekuci podal (čili firmou Diag Human). Nebo si prof. K. Růžička nepamatuje, že na žádost firmy poskytl před necelými třemi měsíci stanovisko ve sporu, ve kterém rozhodnul o miliardách v neprospěch státu. Pokud by takové stanovisko bylo autentické, pak by tím prof. Růžička zcela popřel své postavení nezávislého rozhodce stojícího nad stranami sporu. Samozřejmě existuje i třetí možnost, že ho falešně citoval deník Právo, ale tomu opravdu nevěřím.
Dokument podepsaný profesorem práva a děkanem právnické fakulty v Plzni, tedy právnickou autoritou, zřejmě představoval pro okresní soud ve Vídni důvěryhodný důkaz. Mohl být oním pověstným jazýčkem na váhách při rozhodnutí o exekuci českých obrazů. Kdo ale nakonec podvádí? Profesor Růžička mlčí, a tím sám sobě neprospívá. Diag Human tvrdí, že je dokument pravý.

Daňový poplatník by se měl těšit, že stát tuto situaci využije ve svůj prospěch. A milovník absurdních taškařic si počká na chvíli, kdy bývalý děkan plzeňských práv Milan Kindl, jako jediný platný arbitr přezkumného rozhodčího senátu, bude posuzovat rozhodnutí a případnou podjatost svého předchůdce v senátu a nástupce na fakultě, současného děkana Květoslava Růžičky.

Tomáš Cikrt

Více zde: http://www.anikorunu.cz/news/podivuhodne-dobrodruzstvi-dekana-ruzicky/

Nebo se šel děkan Květoslav Růžička pouze projít, aby si vyčistil hlavu od zvláštních studentů na Plzeňské univerzitě?