Jak je občan chráněn, proti státnímu zástupci, který může být součástí obrovského zločinu a zametá stopy?

Nebo když  zmagoří a začne být totálně paranoidní?

Nevím, zda chci platit lidi, jako je státní zastupitelství v Olomouci ze svých daní. Stále hlasitěji volám o pomoc a nenalézám odpovědi. Jak je možné, že každý, kdo se začne hrabat v miliardových zločinech je „odejit a rozprášen“ partou z Olomouce? Kdo kontroluje, s kým se stýkají lidé z tohoto zastupitelství, jaké mají prověrky a zda nemohou být napojeni na mezinárodní zločin?

Co udělala trojice poslanců, že Ištvan je jak šílený? Vraždila? Kradla miliardy? Znásilňovala?

I kdyby se našlo v právním systému nějaké místo, podle kterého by byli něčím vinni. Co hrozí? Podmínka, nebo pokuta? A touto fraškou se zabývá celé zastupitelství, dokonce Ištvan osobně, zatímco skuteční zločinci dělají dlouhý nos na nás, na občany. Jak je možné, že tato zrůdnost několika lidem z Olomouce prochází a nikdo je nezastaví? To skutečně nemá co na práci? Musel k tomu Ištvan podle veřejných zdrojů zcizit 150 miliónů a kila zlata? Co strašného udělala Nagyová? Jak je možné, že za tuto manipulaci už nestojí Ištvan před kárným senátem? Co se to vlastně děje v České republice? Může si dělat takovýto člověk co chce a není jak tomu zabránit?

Ale je velmi zvláštní, že nikdo nechce pátrat po 162 miliardách, které předložil ERÚ v čele s předsedkyní Vitáskovou. Zatímco trojce poslanců je pronásledována za kraviny, zde zmizí pětina státního rozpočtu a každý, kdo se v tom začne šťourat, je obviněn z imaginárního trestního činu. Není to šílené?

Když vláda, potažmo parlament začal projednávat první návrhy předsedkyně Vitáskové, začaly se dít věci. Začaly být předávány obžaloby na jednotlivé členy vládní garnitury. Jeden za druhým od pana Kocourka až po pani Parkanovou. Když to nepomohlo, začaly výhrůžky, až musela být dána ochranka pani Vitáskové. Vzhledem k tomu, že ani toto nepomohlo, najednou další člen státního zastupitelství v Olomouci obvinil předsedkyni Vitáskovou ze zločinu. A má okamžitě odstoupit. A další zajímavý moment: opět výhružně v předstihu vrčel Ištvan, že obviněným  osobám se budou občané divit. Ano, ti lidé se diví! Ale diví se, že nikomu nevadí ztráta 162 miliard, ale odstoupit za jakýsi podvod, kdy ještě ve funkci nebyla, nutí Ištvan Vitáskovou! A toto obvinění bylo vyneseno, když nový zákon o regulaci obnovitelných zdrojů přešel do senátu. Skutečně samé náhody...

A zatímco hradecká expozitura úspěšně brzdí vyšetřování oněch 162 miliard a šetří to Generální inspekce bezpečnostních sborů, Vitásková je vláčena Ištvanem a jeho partou jako zločinec.

Mezitím je rozprášený tým, který vede spory o fotovoltaiku a má velmi dobré výsledky – spory neprohrává. Že zrovna toto leží v žaludku vládě divně napojené na Zemana – prezidenta? Nebylo by logičtější odvolávat ty, co prohrávají spory o Českou republiku?

Ano, předsedkyni  Vitáskové věřím. Nikoliv z víry – důvěry. Sládkové a Rathové na mě nepůsobí. Ale posloupnost, s jakou jsou demontovány jednotlivé složky partou státních zástupů z Olomouce, skládá ucelenou mozaiku. A ta není lichotivá. Ta je výhružná. Když jsem byl malý, slýchával jsem, jak se demontovala spravedlnost v roce 1938, v roce 1948, jak pracovali Urválkové a běhal mi mráz po zádech. Příjemný. Jako z napínavé detektivky. To, co se děje dnes, však začíná být známkou hororu. Ale neskutečně skutečného, kdy si nikdo není jistý, zda neskončí pod gilotinou party z Olomouce. Jen tak. Z plezíru. Nebo z  fanatičnosti. Nebo ze zločinného obvinění? Jako za Urválka. Kde je ta hranice šílenosti? Nevím, ale jsem zděšen, čím více informací mám.

Musím poděkovat Václavu Moravcovi, že se nebál pozvat předsedkyni Vitáskovou. I když bylo vidět, jak je zaskočen jejím prohlášením, kdy s naprostou sebejistotou předkládala fakta. Nikoliv Rathovy fráze. Ale jeden fakt za druhým. Takže co dělají další investigativní novináři? Bojí se? Skutečně je 162 miliard nezajímá? Jestliže to spočítají lidé, kteří pracují jako analytici, snad proboha to není jako plácnutí politika! Jak je možné, že novináři jenom papouškují, když v politických kauzách jsou zabořeni až po uši?

Výše popsané do sebe zapadá, ale přebrat by to měly týmy skutečných investigavců. Tady už jenom analýza skutků a výmyslů nestačí.

Ale když novináři nereagují ani na slova předsedkyně Vitáskové, že další kolo už je jenom smrt (a vypadá to věrohodně) a babrají se stále jenom v hnoji politiky, kam až se naše žurnalistika dostala?