Prosím další větu berte tak, že se skutečně stala a že je to nejjednodušší příklad technikálie v následných ekonomických článcích. Politik Sládek se proslavil: vyžeňme cikány, když se nechtějí přizpůsobit. Mnoha lidem to krásně znělo v uších a dostal mnoho hlasů jako Republikán. Ti jeho voliči se neptali, kam, kdo je přijme a zda ti druzí nebudou dělat to samé. Ale jak krásně to znělo...
Tím se Sládek stal naprosto nevěrohodný. Ale kolik lidí mu dodnes tleská? S následným komentářem je to stejné, byť v náročné disciplíně - ekonomice.
V komentáři Petra Fischera "Divoké cesty uhelného útlumu" dokonce v ekonomickém deníku Bakalově nadšeně popisuje německou cestu privatizace narozdíl od té "Thatcherové" či Klausové. Nic proti popisu. S tím se nedá nesouhlasit. Kdyby.... Kdyby v tomto textu nebyla jedna "zásadní maličkost", která to myšlenkově obrací a čtenáře nenápadně manipuluje do naprosto lživé a podpásové polohy. Která je o to nebezpečnější, protože je skrytá, zatímco Sládek to řval na plná ústa.
Zatímco kardinální otázka na Sládka byla kam, zde zní: v jaké době?
A to už tam v onom článku není.. Přitom je to daleko, neskonale daleko nejdůležitější, než celý popis a čtenáře to svede na cestu do propasti. A já píši na tvrdo: do špinavé manipulace.
V onom inkriminovaném článku jsou tři způsoby: dvě pravicové, jedna sociální, tudíž lidská a levicová. Kdo by nechtěl lidskou, sociální reformu? Dokonce který politik by nechtěl udělat lidskou, sociální reformu? Jedině snad blázen. Protože pak je vděk voličů obrovský a nekonečný. Tak proč to ti dva blázni, narozdíl od Německa neudělali? Proboha proč?
A zde je jasná odpověď!
Baronka Margaret Hilda Thatcherová alias Železná lady přebírala ekonomiku za katastrofální situace. Roční míra inflace se pohybovala kolem 18%. Odbory neuvěřitelně vydíraly, byť stát na tom byl zoufale. Průmysl byl v katastrofálním stavu, automobilky před krachem, 30% státního sektoru, který nic neprodukoval a byl na dluh dotován.
Když Václav Klaus nastupoval, Československo po roce 1989 nemělo žádný kapitál, podniky zastaralé, zatímco jsme se pyšnili malým vnějším dluhem, vnitřní byl šílený. Průmysl mimo výjimek na úrovni třicátých let, devizy nula, konkurenceschopnost nula. Totální vývoz na východ, za který už SSSR neplatil, pouze relativně dobrá vzdělanost a technická zručnost zaměstnanců.
Německo: po válce především zásluhou Marshallova plánu, oficiálně Plánu evropské obnovy nastartovalo dlouhodobý růst a stalo se nejsilnější mocností Evropy. Později, vzhledem k výborné kapitálové pozici, dokázalo nakoupit po celé Evropě výhodně levně podniky (u nás to bylo vidět jak z učebnice po roce 1989) a tím si zajistit dlouhodobě přísun kapitálu, tolik nutného k financování sociálních programů Helmutem Kohlem, či třeba Merkelovou. Pozdější transfery do sjednocení byly obdobné těm, kterými silná Česká republika financovala zaostalé Slovensko a především Podkarpatskou Rus za první republiky. (Součást Československa v letech 1919-1939)
Kde nic není, ani smrt
nebere
Kdo nezná toto pořekadlo. A v tom je ten kámen úrazu. To už totiž pan Fischer, zaměstnanec Bakalových Hospodářských novin jaksi "náhodou" zapomněl. Ta "divoká privatizace" totiž měla (nevím, jestli nakonec ve smlouvě byla) mít v sobě zakomponován text, že případný útlum a sanace se budou hradit částkou, která bude pravidelně ukládána na účtu. Tudíž ono sociálno měl hradit Bakala, který společně s dalšími "divoce" zprivatizoval doly Paskov.
Jestliže se tyto neuvěřitelně obrovské rozdíly zatají, zpráva o privatizaci a sociálním útlumu vyzní úplně jinak. Bohužel je u nás zvykem, že ty nejdůležitější rozdíly se zamlčí, čtenář si nevšimne a obvinění vlády, politiků či třeba transformace je na světě. A na tomto málem učebnicovém příkladu se dá krásně definovat:
Ač si každý přečteme stejný text, přesto z něho vyvodíme rozdílné důsledky a pohledy na exekutivu. Bez faktů a čísel jsou prostě články i renomovaných komentátorů k ničemu. Pokud, pokud nemají úmyslně zmást veřejnost k opačnému pohledu směrem k zaměstnavateli.... Bakalovy noviny a Petr Fischer...
A jeden názor za všechny. Horník, co fáral a jde do Babišovy strany ANO: Jsem rád, že se to stalo před volbami. Všichni si berou horníky jako živý štít. Chtějí být laskaví a naslouchat problémům. Z pohledu mě jako technika a odborníka to ale cítím i trochu jinak. Tři roky jsem pracoval jako projektový manažer a byl jsem mnohokrát v Německu. Tam je uhelná společnost, která je velikostně shodná s OKD, která funguje jako státní podnik. I tam ví, že hornictví je v těžké situaci a není konkurenceschopné, rozhodli se k útlumu, jenže to dělají koncepčně. Rozložili útlum na 10 let s vizí, že se musí postarat o každého zaměstnance. U nás má dojít k uzavření dolu a jsme z toho všichni překvapeni. Jde o důsledek divoké nesystémové privatizace, ke které došlo bez ohledu na surovinovou koncepci státu. Měli bychom s nerostným bohatstvím řádně hospodařit. Nekoncepčně a nesystémově jsme toto bohatství prodali.
Prostě není kouře bez ohně a manipulace s lidmi je obrovská! Kolik lidí si však toho všimne?
(pravou stranou myši -
zobrazit obrázek)
Komentáře