Mnoho lidí, jak se dnes módně říká, Martina Konvičku nemusí, ale vyjádření v "Měli jsme rádi USA... obdivovali jsme Německo" vystihuje to, co si mnozí a je jich stále víc, myslí!

Oběma těm zemím se podařil husarský kousek vůči "středovýchodní Evropě", oné Mitteleruopa, o které, z různých důvodů politicky snili kancléř Bismarck, císař Vilém, kretén Hitler, havlistia T. G. Ash i Václav Havel osobně.

V posledních dvaceti letech je zdejší národy milovaly. Nebyl to nic samozřejmého: Američané jsou už dávno nejnenáviděnějším národem na Planetě, nemusí je v podstatě nikdo - ale v Česku, Polsku či Uhrách byli po pádu Železné opony vnímáni s nefalšovanou, a taky nezištnou, láskou. Němcům málokterý evropský národ odpustil druhou světovou (jakož i nabubřelost, pedantství a prosperitu). Byla o opět středovýchodní Evropa, která to přešla, dílem právě pro tu prosperitu, dílem pro německou pomoc antikomunistům z bývalého Ost-bloku, dílem i pro společnou zkušenost přinejmenším části Německa z komunismem. Nepotkal jsem - až na pár komoušů či jiných magorů - za posledních 25 let jediného Čecha, Poláka či Slováka pod 40, který by nadával na Američany či neměl rád Američany či "nemusel" Němce. 

Dnes je vše jinak, a stačilo vlastně málo. 

Stačilo, aby ty dvě země, či národy, či jejich elity, opustily principy, na kterých vznikly. 

Ameriku vnímali jsme co baštu a sučasně (skrze vojenskou sílu) pěst demokracie, svobody, lidských práv, fair-play ... ale též specificky zednářské tolerance až sekularismu, ve smyslu žít a nechat žít. Prostě svobodnou a férovou zemi, vždy ochotnou zastat se slabších. Ta Amerika je dnes spojencem radikálního islámu. Šlape po principech, které tak dlouho hlásala, a pořád je hlásá, jen je to hlásání falešné, křivé. Všichni víme o spojenectví se Saudy a Katarem, o klaunovsky zpozdilé hře na studenou válku s Ruskem, o prezidentovi, který se zavázal "chránit muslimy" - ale to vše jsme jim odpouštěli, omlouvali to naivitou, příliš dobrým srdcem. 

Toto je zpráva ze včerejška. Ten jejich prezident a šéf exekutivy, o kterém kdekdo ví to-co-se-nesmí-říkat, se do země snaží dovézt 200 000 "Syřanů", údajně utlačovaných zlým Assadovým režimem. Víme, s kým válčí zlý Assadův režim (pro pomalejší: s islámisty všeho druhu). V tutéž dobu je z USA deportováno 12, slovy dvanáct, syrských křesťanů, kteří se do země dostali "přes kopečky", z Mexika, protože prý neměli v pořádku dokumenty. 
http://www.barenakedislam.com/2015/09/17/muslim-president-of-the-united-states-decides-to-deport-12-iraqi-chaldean-christians-seeking-asylum-here-after-they-fled-the-islamic-state-isis/

Německo, na rozdíl od USA, vzniklo a definovalo se jinak. Bylo přinejmenším od svého sjednocení roku 1871, národním státem Němců - se vším dobrým i zlým, co to s sebou neslo. To zlé - šovinismus občas vyhřeznuvší do rasismu nejhoršího zrna - známe. To dobré je už těžší pojmenovat, všichni to spíš cítíme. Starosvětská spořádanost a serioznost, sebekázeň, bezpečí skoro domácké, preciznost, nadýchané dortíky. křupavě propečená vepřová a nadýchané knedlíky, to vše zapíjeno na klidné zahrádce pivem... 

Německé elity rozhodly se to vše zničit - i za cenu toho, že zničí mnohem méně spořádaná, seriozní a precizní, přesto však snaživá a vcelku přizpůsobivá, "malá nepodařená Německa" na východ od svých hranic. Čechy. Maďary. Poláky. Chorvaty. Slovince. Co zničí - v posledních dnech se němečtí politici a publicisté předháněli, kdo ta "malá Německa" hlasitěji obviní z xenofibie, sprostěji urazí za "neevropanství", drsněji jim pohrozí "přiškrcením financí", nebo dokonce "silou". Tady je jeden příklad za všechny - takových sprosťáren jsou dnes média plná http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/380939-radeji-dvojnasobek-syranu-nez-vychodoevropany-nebral-si-servitky-nemecky-starosta.html

Zde se však Konvička mýlí, to nebylo myšleno na Slovany a právě proto se s ním nedá ve všem ztotožnit.(Doplnění)

Celé zde:

Martin Konvička
Měli jsme rádi USA... obdivovali jsme Německo