A vystřízlivěl. Pohnutky pogromů od  pálení aut, rozbíjení výloh až po loupeže v Řecku,  demonstrace na Wall Street či šílený Breivik v Norsku mají sice zdánlivě racionální jádro, ale pouze zdánlivě. Ve skutečnosti i dluhy chudých, jak se většinou píše, nejsou skoro vždy ze skutečné chudoby, ale také z chamtivosti mít bohatství jako nejbohatší na dluh (na auta, dovolené), mít bohatství jako místní bez práce a vzdělání (přistěhovalci či nepřizpůsobiví), nebo vyšinutí mozku jako Hitler, Stalin či Breivik.

Vynechme to, že vše dohromady vyústí ve světovou krizi, zoufalství, či alespoň obavy z budoucnosti u většiny a zneužívání laciných řešení a stupidních demonstrací, vydírání jednotlivých skupin jako jsou lékaři, bankéři, či v soudním systému advokáti a jim podobní, kteří natahují ruce pro peníze už při pouhém zaklepání na dveře. O konkurzní a vymahačské mafii ani nemluvě.

Já a se mnou většina občanů v České republice však ztratila iluze o zářné Evropě z naprosto racionálního důvodu.

Léta útlaku, léta debility, léta vyhrůžek v bolševickém systému. Vnitřní, obrovský dluh, který nebyl vidět a dodnes ho většina nechápe. Ale všichni dohromady jsme se těšili, že obruče padnou, dráty se prostříhají a svoboda sejme těžké okovy. Jaká je však skutečnost, proč je tak velké rozčarování?

Jeden příklad za všechny: energie

Zachrastili jsme klíči a nakoupili přímotopy. Máme atomové elektrárny, spousty uhelných a když je odsíříme, elektřina bude levná. Nechceme půjčky, stačí, když se nám na výrobky otevřou hranice a jinou pomoc nežádáme. Helmut Kohl a François Mitterrand nadšeně tleskali a Evropa nám ležela u nohou. Propojte s námi nejen obchod, ale i komodity jako jsou energie, říkali.  Trh vám ještě sníží ceny a z Československa se stane ekonomický tygr Evropy. A skutečně se tak stalo. Bohužel na příliš krátkou dobu. Avšak zapomněli nám říct, že jsou bohatí. Že jsou bohatí na dluh. Najednou jsme zjistili, že ta zdánlivě bohatá Evropa nemá elektřinu a my jsme se stali dvorní dodavatelé energií bohatého západu v jejich cenových relacích. Jako správní hospodáři a obdivovatelé trhu jsme si řekli: "Dobře, když vy tak, tak se zachováme tržně. Plynu je nadbytek, je levný a nakoupili jsme plynové spotřebiče.... Výsledek? Místo trhu nám bylo řečeno, že trh se ruší, plyn se navázal na cenu ropy a počítadla za metr krychlový se roztočila ve velkých obrátkách.

I přišli ze západu zelení s nápadem, že ve slunci a větru je naše spása. Čím dřív, tím líp. Dav zatleskal, slunce, voda vzduch je zadarmo a parlament jim snesl modré z nebe. Ano, výrobcům "ekologických nevyčerpatelných zásob" skutečně ano, ale zapomněl dodat, že to modré z nebe budeme těžce platit z našich kapes. Výsledkem bylo, že nám energetické úřady místo ceníků začaly posílat celé sešity výpočtů, aby proboha občané nezjistili, jaká je skutečná cena ekologické, levné a výhodné energie.

Každý ať si spočítá sám cenu

Vrátili jsme se k pálení "moderních výrobků" pet lahví a hnědého, sirného uhlí. Jste ekologické zrůdy, řvala ekologická elita a najala čmuchače a šmírovače. Samozřejmě za naše peníze.

Nakoupili jsme úsporná kamna, přešli jsme na dřevo a ekologické spalování. Strhla se válka o těžbu dřeva na Šumavě a hádejte, jaké bude pokračování?

Jenom bych se nesměle zeptal těch, co tvrdí, že trh selhal: "Pěkně prosím, co je (ze stran dodavatelů) na tomto systému tržního a konkurenčního?"

P.S. To prosím píši jako ten, co cinkal a chrastil klíči a kdyby se to mohlo vrátit, opět by cinkal a chrastil. Ale už nikdy by netvrdil. že chce přejít ke svobodě trhu a konkurence západu. V západní Evropě už dávno žádný trh a konkurence není. V tomto jsem skutečně ztratil iluze a vystřízlivěl. Nebo zažijeme ještě jednu tichou revoluci, ale s tím rozdílem, že místo RVHP s Evropskou unií a vrátíme se ke skutečnému trhu a poctivé konkurenci? Je ráno, já otevřel oči a probudil se....