Kapitola 12

Kdy skončil „trh bez přívlastků“(neviditelná ruka trhu)?

V okamžiku, kdy zbytečnosti přestali sponzorovat bohatí, ale nařízením vlád na ně strhávají  z platu chudých.

Tím se začaly opět rozevírat nůžky mezi bohatými a chudými. Bohatí mají víc peněz na tryskáče a jachty, chudí mají méně peněz na obživu a bydlení.

Aniž hýbeme daněmi, lze na chudé přesunout zátěž

Praktický příklad: to není o zvýšení daní bohatým. Rovná daň je de facto progrese. Při 10%  se platí z platu 10000 Kč  tisíc korun, ale z platu 100 000 Kč se zaplatí deset tisíc, což se rovná dokonce platu chudého. A jako další: vrací li se zisk do svého podniku, je to správné. A zvedá li se úměrně plat zaměstnancům i majiteli, je to správné. Bohatí jedinci tvoří bohatý stát. Pokud však zisk odchází do tajemných bank miniostrovů a zaměstnanci dostanou malé mzdy, stát chudne. Když pak ještě těm bohatým platí daněmi jejich mimopracovní aktivity, je to podvod.

Viz první odstavec: parodií trhu můžeme nazvat, když fotbalový (hokejový apod.) klub a výstavba je hrazen z peněz, které občané daněmi platí státu. Koupí li si někdo Spartu, nebo podobné kluby šejkové, oligarchové v Anglii, v Rusku a sponzorují je, pak je to v pořádku. Ale proč má babička z malého důchodu přes daně sponzorovat profesionální hráče včetně pokru? A nic na tom nemění, že v hledišti jsou diváci. Co jiného než podvod je sponzoring Fero Feničů a Febiofestů, jehož podíl mohou dokonce jako „neziskoví příjemci dotací  z rozpočtu“ prodávat za miliony s vědomím, že se musí krátit důchody a jiné položky? Nebo dokonce  zaplatit nějakou celebritu v řádech desítek milionů a nemít na důchody? Pokud budou odvody z daní používány pouze na státem definované sociální výplaty a jejich obsluhu, mohou se snížit daně o několik procentních bodů, zvýšit sociální přídavky, či udělat bezbolestně vyrovnaný rozpočet.

Jestliže si hračky jako filmy či profesionální sporty nebudou opět vydržovat nejbohatší majitelé, ale financování je hrazeno především z daní těch nejchudších, nelze mluvit o spravedlivém tržním prostředí. Nemocnice, domovy důchodců, sportoviště pro veřejnost a jiné životně důležité nemovitosti či služby musíme v civilizované společnosti hradit formou solidarity, ale zábava k tomu nepatří. Platí li zábavu bohatým chudí ze zákona, je to špatně.

Pokud je přesouvání peněz ze zákona a zábavní park je kryt formou státní dotace, žádný volný trh není, ale nadvláda  a vydírání chudých bohatými! Trh je vychýlen směrem k bohatým, ti si šetří peníze a mohou si kupovat ostrovy, jachty a tryskáče, zatímco chudý je ještě chudší.

 Tento trh nevyrovnává, ale vydírá.

Lionel Andrés Messi a fotbalová arena  (Národní fotbalový stadion) nádherná ukázka těchto dnů z praxe : pokud je nejlepší fotbalista placen z rozpočtu FC Barcelona, byť je Španělsko předlužené, pak je to v pořádku. Pokud však dostává Barcelona dotace, je to stejná socialistická tragédie, jako když český fotbalový svaz žádá pro fotbalisty (jednu zájmovou skupinu) dotace na úkor důchodů, sociálních dávek, či třeba oprav výtluků na silnicích.