Petr Pokorný

Nic nového - nejvyšší deficit za svojí historii
Dvě století byl v USA nejtvrdší kapitalismus a díky němu se na velmi dlouhou dobu usadily na špici pelotonu. Není třeba příliš hloubkové studie, aby byly vidět změny, které nastávají.

Západní Evropa byla na výši velmi dlouhou dobu (v období před USA). Za toto období se stále více přibližovala modelu, který nastolil Sovětský svaz po říjnové revoluci. Ten přeskočil etapu kapitalismu, samozřejmě jako velmoc ztroskotal, a proto svět začal "kulhat". Teprve teď nastává období, kdy začne opravdová konkurence velmocí. Západní Evropa odpadla první, kdy různé systémy přerozdělování zničily přirozený chod konkurence a začaly stagnovat. Stále více se do popředí začal dostávat ryzí, kapitalistický systém, co nejvíce liberální, který představovala v 19. a 20. století Amerika, v převážné míře USA. Dokázala nejen převzít peloton ekonomický, ale i absorbovat velkou část zboží, které se ve světě vyrábělo. Jenomže období kolem roku 2000 začíná být zlomové. To, co představoval východní blok, tzn. deficity (i když skryté) se hlavně v bývalém SSSR snižují, splácejí se dluhy a přecházejí do ofenzivy. Západní blok se stále více omotává pavoučí sítí přerozdělovačů a dostává se do jejich pasti. Přerozdělování požírá obrovské množství lidského potencionálu.

A teď nastupuje Rusko. Čím? Razantně se snižuje míra přerozdělování, nastává dravý kapitalismus 19. století. Omezuje se velký rozptyl daňové soustavy, splácí se dluhy a spolu se stabilním politickým prostředím se začíná zvedat rating pro ekonomickou stabilitu. Prostě relativně vzniká nejliberálnější světové prostředí.

Historie se opakuje.

KRUH SE UZAVÍRÁ  

Dnes již to není Amerika tvrdého liberalismu, ale i tam se stále více přerozděluje. Kvóty mezistátní, kvóty meziměstské, snížené daně po opuštění výrobku města atd. atd., toto vše začíná Spojené státy degradovat. Nesystémové finanční odměny, korupce státních úředníků, obrovské finanční podvody - přesně takto se kamuflovalo v bývalém RVHP. Dnešní nejvyšší deficit v historii USA znamená, že žijí na obrovský dluh, stejně jako tehdy SSSR. (I když je samozřejmě jiná výchozí základna.) Splácení bude stát nesmírné úsilí a přes velký optimismus není jasné, zda se to podaří. Sice rekordně nízká hodnota US dolaru velmi napomáhá vývozu a tvrdě tlačí na EU, ta panikaří a razantně nastavuje ochranářská cla, ale Čína si nerušeně drží podvázaný kurz a USA jsou nucené ustupovat, i když je jim slibováno každý rok, že už už se kurz změní. A obrovské dluhy USA v této výši vytvářejí obrovské úroky, které se musí v ekonomice vrátit.

Kruh se uzavírá: na těchto podkladech vychází naprosto jasná vize. Budoucnost západní Evropy je velice nejistá. Ořezávání sociálních výhod, propouštění těch, kteří organizovali a posléze spravovali a následně vydírali "systematizovaným systémem" i jejich tvrdé reakce budou stát obrovské úsilí a obrovské finanční ztráty. A ne vždy úspěšně, protože ti, co si z toho udělali zlatý důl, nejsou hlupáci a využijí všech právních i protiprávních prostředků, aby je nikdo nedostal od lizu. Amerika v následném období bude procházet stejnou katarzí, i když na jiném podkladě. Tam je přece jenom liberálnější prostředí, takže se očisťovací proces koná a hlavně bude konat pro příštích 15 let samovolně na trhu bez akce čistých rukou.

Do toho dále spadá hodnocení - rating - který odráží ceny úvěrů. Rusku se zvedá a tím se mu pozvolna ceny zlevňují. Naopak na příkladu nejlidnatějšího státu USA Kalifornie je vidět ten rozdíl. Celá léta měl nejvyšší rating, takže úvěry získával docela lehce a hlavně levně. Teď již spadá do nižší kategorie a na splátkách to bude znát. Menší investice, více nezaměstnanosti, nespokojení voliči a přesto, že tam vyhrál volby známý herec, těžko se mu reformy budou dařit. Pravdou ale je, že americký systém, kdy vítěz může dělat rázná opatření, je daleko výhodnější, než nesmyslné evropské koalice s jejich nepřetržitými hádkami i několik dní po volbách.

Dluhy jsou past, přestože teorie J.M.Keynese zní velmi vábivě. Když je totiž stát v krizi a všichni mají podniky podinvestovány, nikoho v době konjunktury nezajímá, zda stát poctivě splácí své dluhy. Politici vždy v zájmu dalšího zvolení  zkoušejí dluhy oddálit. Prostě je to past, a kdo do ní zabředne, padá do propasti. Viz Argentina, v lepším případě se potácí mezi stávkami, demonstracemi a nestabilitou. Takové prostředí opět zdražuje úvěry, odcházejí investoři a tak dokola. Prostě bohatí si zvyknou na blahobyt a už se jim v době poklesu nechce utahovat pomyslný opasek. Tato část společnosti se snaží za pomoci justice udržet svá privilegia, a dopady jsou hlavně vedeny proti chudé části, která se nejenom takto chovat neumí, ale hlavně na to nemá finanční prostředky. Takže jí nezbývá, než se zapojit v dav a tlakem generálních stávek se snaží přinutit bohaté k omezení. Kruh se uzavírá. Bohatí zbankrotují, zůstanou chudí a chudí.....Všichni jsou na tom stejně. A nezbývá nic jiného, než začít od začátku. Tvrdý kapitalismus a dál už to známe.

Dodatek: sice jsou některé státy s ještě výhodnější ekonomickou strukturou, ale ty nemohou ovlivnit světovou ekonomiku a proto se nemá cenu v celkovém hodnocení jimi zabývat. Neovlivní ji, ale mohou demonstrovat cestu správnosti. Jako například Irsko, HongKong nebo Tchaj-wan.