Neočekávejte přesná čísla, která většinou vyústí ve zmatečná vyjádření. Bez všeobecné souvislosti, bez předpokládaného chování lidí a započtení děsivých zpráv z hromadných sdělovacích prostředků, které vždy umocní útoky na banky, výprodeje a kalamity, jsou přesná čísla k ničemu. I když prohlášení stíhají prohlášení, někdy to vypadá, že čí chleba jíš, toho píseň zpíváš. Ale není důležitější pro seriózní analýzu nejdříve utvořit mantinely?
Jaká jsou fakta? Euro se třese v základech, americké banky stále padají jedna za druhou, Evropa nenechá padnout žádnou banku i kdyby sama měla padnout, navazuje propouštění, nezaměstnanost, katastrofické scénáře a zoufalá budoucnost.
Jasně, že je to pravda, zadlužili jsme naši budoucnost a teď pláčeme, že to máme splácet?
Jenomže jsou i jiné ukazatele, které se neberou v potaz. Nejzadlužovanější stát USA, který žitím na budoucnost a s dluhy včetně Keynesovy teorie v praxi začal, se prudce mění. Ano, banky padají, soukromý sektor se razantně čistí, ale... Poprvé v historii po celý rok lidé v USA šetřili a úložky přesáhly letité zvyklosti: ještě nikdy Američané neměli tolik naspoříno. A když se podíváme na naše úspory, tak je to úplně stejné: nejvyšší úložky rozprostřeny na celou společnost (nikoliv jenom na bohaté).
Ano, stalo se přesně to, co někteří (Václav Klaus) upozorňovali: lidé zatáhli brzdy a brzdičky a škudlili. (Nemám k dispozici ukazatele západní Evropy). Ale narozdíl od nich (NERV a opět Václav Klaus) v tom nevýhodu nevidím. Důvod je jasný. I kdyby se západní státy začaly vzpamatovávat, pomalý přechod je k ničemu. Dlouhé období si lidé za obrovského destrukčního zpravodajství, kdy děsivé zprávy víc prodávají, než poklidná pravda, budou představovat úpadek a katastrofu a ekonomický efekt je stejný, jako při nenormálním zadlužování se:
lidé prostě budou utrácet se strachem, pomalu a nejistě a to především ti, co umí hospodařit.
Takže i když souhlasím ve scénáři, který je nám nabízen výše jmenovanými, vidím pokračování jinak. Pouze s jedním bez výhrad souhlasím: Buď se lidé naučí volit, volby budou brát vážně a odmítnou grázly typu "Zdroje jsou" a "Dluhy se neplatí", ve volbách zatrhnou tužkovné, pastelkovné, záchodovné a další nesmyslné dlužné, přestanou přesouvat své dluhy na děti a od politiků budou vyžadovat tvrdě vyrovnaný rozpočet a budoucnost se může opět rozsvítit. Nebo se budeme zadlužovat dál a skončíme na pomezí chudých afrických států. Když se rozhlédneme, třeba Španělsko (o Řecku ani nemluvě) má našlápnuto směr Afrika a 22 - 25% nezaměstnanost rázně.
Kdo po této krizi bude mít nejmenší dluh, vyhrál
"Toto motto" bychom si měli říkat od rána do večera. Krize nejenom vytváří špatné scénáře, ale je i očistná a to je výhoda. Slabší kusy odpadnou, ale s tím se čistí od grázlů, kteří se dostanou na povrch. A co nás čeká dál? Zde už se lišíme. Pokud nebude totální katastrofa, pokračování bude následující:
Američané tentokrát utratí obrovské peníze, které však poprvé nebudou na dluh, ale z úspor. Což evidentně nakopne USA po prvním kvartálu. I u nás by mohl být stejný efekt. Ale zde je rozdíl. Za prvé stále nakupujeme málo domácích výrobků (i když se to zlepšuje) ale politici nechali padnou malé obchůdky, řetězce si diktují ceny a už teď zdražují potraviny o desítky procent a zahraniční vlastníci si mastí kapsy. Přesto se i zde daleko více utratí z úspor a mohli bychom částečně kopírovat cestu USA. A do zvýšené finanční aktivity s jarními pracemi by mělo přijít uvolnění a zlepšení. Navíc naši podnikatelé nejsou tak špatní: během pár let se dokázaly firmy a lidé přizpůsobit z východu na západ po roce 1989 a teď je potřeba udělat opět obrat a rozložit obchody. A v čele opět onen milovaný a nenáviděný Klaus, který našlápl cestě na východ, i když se někteří smáli a dnes podepisují miliardové kontrakty s ruským premiérem a Ruskem . A i to bude startovat na jaře. (Dřív to nejde stihnout)
Takže stroze výhled daný nejenom čísly, ale výše i popsanými důvody
Do nového roku výjdeme s razantně zvětšenou nezaměstnaností a dalšími otřesy. Ve druhém kvartálu by však měly být znát vánoční nákupy, vyprodané zásoby a startování jarních prací. To by se mělo odrazit ve zvýšeném optimismu, možnosti více utrácet, omezení strachu přijímat nové pracovníky a zvýšenou poptávkou po stavebních pracích. Očekávám v prvním kvartálu propad, ale další kvartály by už měly být v České republice znamením výrazného vzestupu. Právě proto, že jsme malá a otevřená zem bez surovin, dopad krize je pro nás tvrdší a rychlejší, ale totéž je v opačném směru: daleko rychleji startujeme a můžeme být v čele pelotonu, protože nás nesráží "řecké" dluhy. To vše, společně s kontrakty na východ a umění se tam orientovat, s přibývajícími jarními pracemi včetně pomalého vzestupu západních států by mohl naší ekonomiku akcelerovat. A právě více sešlápnuté brzdy by odblokováním mohly pomoct více, než pomalé přežívání. A v tom se liším od Václava Klause. Prostě tvrdě sešlápnuté brzdy v utrácení by měly být pozdější výhodou.
Já světlo na konci tunelu vidím!
Nesmí se však eurozona zhroutit. Leda tak ještě pozvolna drolit. Jinak nikdo nic neví, snad ani Bůh... Protože věřit, že by se státy rozešly smírně jako my se Slováky, asi nepředpokládá nikdo.
Petr Pokorný
Komentáře