Jindřich Ginter
Jedno z témat, na které by se měl tisk zaměřit. A velmi dobrý článek pana Gintera upozorňuje na šílenost reklamy na dušičku dítěte. Špinavost sama!
Zoufalost, kdy se lidé dostávají do neřešitelných dluhů, vidíme všude kolem sebe. A slovo v titulku, byť je to název v deníku znamená, že budoucí svéprávní občané mají plné právo už v děství rozlišit, co jsou dotace, dluhy, půjčky...
A postřehy, zaznamenané panem Ginterem, jsou právě u zrodu šílenosti: dluhy nic nestojí. Stojí a dokonce je z nich mnoho sebevražd!
Proč to není ve školních učebnicích?Není téměř třída, kde by se děti nepředháněly v tom, kdo má co modernější. Teď to obohatily ještě půjčky. Jsem ve třídě prvňáků v jedné ze základních škol v Praze 9. Děti čekají na paní učitelku, až začne hodinu. Za domácí úkol dostaly připravit si na dnešek pantomimu, tedy určit si povolání a zahrát ho beze slov, aby ostatní uhodli. Jedna z holčiček jde vesele před tabuli a třídu baví memorováním vtíravé reklamy na půjčky. „Půjčky, půjčky,“ halasí na celé kolo. Další chlapeček se přidává: „Já to umím lépe než ty!“ „A děti, víte, co to vlastně půjčka je?“ ptám se. „Jasně, to
jsou peníze a za ně si můžeme něco koupit a chodí se pro ně do
banky,“ zní pohotová odpověď. S otevřeností dětem vlastní mi vysvětluje: „To je, když dáme peníze do banky, tak třeba z desetikoruny tam budeme mít po čase tisícovku.“ |
Když ale na děti chrlí reklama „půjčky, půjčky“, těžko se pak oddálení takového pokušení trénuje.
Celé zde:
Komentáře