spisovatel židovského původu Franz Kafka

Začněme nejdříve u diskuzí. Vážně agresívní nadávky, sprostoty, vyhrožování, že nechají každého zavřít za to, co se napíše na internetu, dělají pravicoví lidé, nebo naopak zastánci Evropských hodnot?

Vážně není problém si najít každou druhou diskuzi, kde je vyhrožováno těm, co nesdílejí jednotný židovsko-křesťanský trend, ale ukazují chyby, kterých se dopouští. Kdo vyhrožuje, že nechá v České republice uzavřít diskuze, údajně nepřátelské weby a servery? Nejsou to náhodou zastánci čisté multikulturní, antixenofobní, antirasistické rasy, lidé jako Gabal, Langšádlová, pornoherec Jakub Janda, či Kalousek se slavným knížetem Schwarzenbergem?

Franz Kafka a jeho "Proces" jak na dlani

Jak šla léta od roku 2004, lidé stále více popisovali dnešní dobu jako Kocourkov, z něhož přešli na kultovní Orwelův román "George Orwel 1984", ale to, co se děje nyní v návrzích, je spíše do absurdního románu Franze Kafky "Proces"! A to nejen v České republice, ale dokonce v celé západní civilizaci!

Protože je mi jasné, že tato kniha je psána jazykem, o kterém se říká, že je velmi těžký, zde prosím předkládám docela výstižnou pasáž, která podstatu románu přiblíží. A pokud si přiložíte temné výroky Gabalů, Langšádlových, Štětinů, najednou vidíte temný obraz budoucnosti českého občana!

Z toho opět mrazí!

 Proces (část hezky popsaného románu)

Franz Kafka

Hlavním hrdinou příběhu je Josef K., prokurista prosperující banky a vcelku vážený člověk. Je zvyklý na svou denní rutinu - do práce chodí vždy přesně, pracuje nesmírně pilně a spolehlivě, občas si krátí čas tím, že zajde do vinárny za číšnicí Elsou... V den jeho třicátých narozenin se mu ale celý svět obrátí vzhůru nohama - místo jeho bytné paní Grubachové přinášející snídani vejdou do jeho pokoje dva neznámí muži a sdělí mu, že ho přišli zatknout, protože je obžalován záhadným soudem kvůli blíže neurčenému obvinění. Josef K. se vzpírá, protože si není vědom žádného přečinu, který by spáchal, a tak po rozhovoru a delším naléhání je puštěn do banky, kde pokračuje ve své práci. Touto událostí začíná kolotoč celého procesu, který bude trvat skoro rok. K. se nejprve necítí být vinen, ale potřebuje si o své tíživé situaci s někým promluvit. K tomuto účelu volí slečnu Bürstnerovou, jejich rozmluva ale skončí polibkem. K. je s vývojem věcí mezí ním a touto slečnou velmi spokojen, nicméně slečna Bürstnerová se s ním nechce dále vídat, patrně kvůli procesu, který je proti K. veden. Druhý den je K. telefonicky vyrozuměn, že první vyšetřování v jeho věci se bude konat v neděli. Nejprve tam nechce jít, protože je nevinný, potom ale názor změní a odjede do chudé čtvrti, kde se má přelíčení konat. Zasedající soud najde až v podkroví, sál je plný lidí, které K. nezná a celé vyšetřování je vedeno velmi podivným způsobem. K. sám sebe hájí a poprvé poznává, jak složitý je celý byrokratický aparát. Když několik dní nato zůstane v práci déle než obvykle, tak při pozdním odchodu domů zjistí, že v komoře s harampádím jsou mrskačem trestáni dva hlídači, Willem a Franz, kteří jej tenkrát přišli zatknout. Snaží se mrskače přemluvit, aby hlídače netrestal, protože cítí, že trest nezaslouží oni, ale vyšší úředníci, od kterých přichází rozkazy. Mrskač se ale nenechá zviklat. Druhý den se výjev v komoře opakuje a od této doby se značně mění postoj K. k jeho procesu. Po nějaké době navštíví K. v bance jeho strýc, který ho vezme za uznávaným advokátem Huldem, kde se Josef setkává s Leni, advokátovou ošetřovatelkou, se kterou si začne poměr. Leni mu radí, aby se před soudem přiznal, K. to odmítá. Od této chvíle je K. procesem zcela pohlcen a do jeho myšlení se vkrádá strach. K. začíná dokonce přemýšlet o tom, jestli vážně něco špatného nespáchal.

Celé najdete zde:http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/franz-kafka/proces-2.html#ixzz46rysfv5C

 Továrna na reductio ad absurdum

Kdo četl tento román, ví, kam mířím. Kdo ne, zkusím uvést souvislosti. Ta agresivita společnosti není dána samotnou agresivitou společnosti, ale společnost se stále zuřivěji brání absurdnu v procesu, který je s námi veden. Ten proces je částečně psychologický, částečně fyzický, skutečný, kdy známe osoby a obsazení, ale nevíme, kdo nás v tomto procesu manipuluje a především kam! My víme, kdo krade, nebo dělá problémy, ale v okamžiku, kdy toto vyslovíme, jsme vedeni strachem, že se to obrátí vůči nám. My víme, že král je nahý, že Obama je černoch, ale v Procesu Franze Kafky prostě není, protože soud, který nás vede nějakým záhadným směrem, nám říká, že král je oblečený a Obama je americký Afroameričan z Keni, stejně tak jako cikán není cikánem, ale Rom, který Romem  není.

Toto je dílo Gabalovců, nebo prezidenta Zemana?

Ta obludnost tkví v tom, že vlastně stejně jako pan K. jsme vedeni strachem, že se to obrátí vůči nám. Že pod nátlakem Obamů, Merkelových, Evropských hodnot a oněch mrskačů sice víme, že jsou nazí, ale přesto nás nějakým prapodivným procesem mohou odsoudit za absurdno, že černoch je černoch. A zloba lidí, že před sebou vidí černocha a mají mu dát absurdní přívlastek, hlavně ne černoch, že zločinec není ten, co krade a vyhrožuje, ale ten, co se zamyká a má strach a nad tím vládne král, který je nahý, ale my musíme říkat, že je oblečený, tak ta zloba stále stoupá a graduje.

 Kéž by se svět vrátil zpět na nohy nějakou další sametovou revolucí a nikoliv velkým třeskem, jako byla americká válka Severu proti Jihu.

P.S. Dovolím si přiložit úvahu: pro mě je tento předčasně vyspělý a předčasně zemřelý spisovatel stejnou záhadou, jako román Proces. Kafka je propíraný a probíraný ze všech stran, ale nikdo se nepozastavuje nad největší absurditou, která je stejná, jako je dnešní doba. Franz Kafka, zdá se, že příběhem Procesu byl částečným účastníkem. Plně pochopil zvrácenost takového systému, ale současně byl tichým odpůrcem nátlaku, kterým lze každého přinutit k neznámým obviněním, pokud tím sledujeme nějaký cíl. Jakoby se fanatismu bránil, ale přitom jakoby strach ho nutil pokračovat v nastolené cestě svých předků dál. Kdo byl ve skutečnosti pravý Franz Kafka? Navíc ač zdánlivě jiného vidění, jakoby jeho vážná tvorba doplňovala podobný pohled Frédérica Bastiata, ironického, sžíravého a humorně ironizujícího, leč který vždy ťal do stejných absurdit, jako Franz Kafka a dokonce měl podobný, zdravotní osud.

A jenž to psal pod názvem: reductio ad absurdum.