Výslech 7,5 hodin nepřetržitých otázek a výsledek se rovná... Nule. Dokonce strávila ona paní (Nagyová, dnes Nečasová) ve vazbě, aniž by kdokoliv věděl, co skutečně udělala. Proto si znovu a znovu budeme zvát dotyčnou k té samé věci. Tak to alespoň tvrdí onen Ištvan. Co ale pak, pokud se z toho vyvine jenom Ištvanova paranoia a nemoc? Kdo kontroluje duševní stav osob, které jsou takto nezávislé? Je možné tuto nekotrolovatelnou funkci jakkoliv beztrestně zneužít?

Kde vlastně končí nekonečno?

Nějak si stále neumím představit, že strojvůdce by rozjel vlak a jezdil by tak dlouho, až se mu u některé stanice podaří zastavit. Neumím si představit řidiče tramvaje, kterou by tramvaj rozjel a pak by hledal nějaký způsob, jak tramvaj zastavit a lidem umožnit výstup.

Jistě, tyto příklady jsou přitažené za vlasy, ale....

Jestliže státní zástupce hledá paragraf, veřejně zneužije televizním výstupem svoji funkci, nechá odcizit 150  milionů a kila zlata, policie zcizení nevyšetřuje, protože by musela vyšetřovat sama sebe a jakéhosi Šlachtu, jestliže Ištvan někoho obviní a soud ho s takovou kauzou vyrazí, protože je to směšné a on přesto hledá, jak by své nepřátele vsadil do vězení....

Zoufalý výslech o nekonečnu, kdy už otázky nejsou o ničem a z výslechu se stává fraška?

Skutečně takto sepsané se příliš liší od výše napsaného odstavce? Jaká je vlastně produktivita státních zástupců a kde je hranice, která se nesmí překročit?

Neměl by Ištvan a jemu podobní veřejně předkládat výsledky své práce? S celým popisem produktivity, zda to odpovídá platu?

(Výsledky, nikoliv otevřené kauzy, pro hnidopichy)