Trošku bych polemizoval:

1) Není pravda, že nebylo za co utrácet, Třeba oblečení bylo relativně drahé, technika taky barevný televizor stál 12 000 (dnes by si ta učitelka za výplatu koupila 2), auto (Favorit s minimální výbavou přes 60 000) - holt někde se na ty dotace potravin a bydlení muselo vzít

2) Obyčejný dělník si vydělal víc (ono to ovšem bylo od profese a třídy), ve fabrice, kde jsem pracoval, se suma vydělaných peněz u inženýra a vyučence se v průměru vyrovnala zhruba v padesáti, středoškolák se vyučenci nevyrovnal nikdy (pracoval jsem ve výpočetním středisku a měl jsem přístup k datům, tak jsem si ze zájmu dělal statistiky); pracující inteligence (technici, vývojáři, vědci, učitelé, lékaři atd.) byla na platech tvrdě brána u huby

3) Ředitel měl odměny v řádu desetitisíců - vím co mluvím, ve výpočetním středisku se tiskly mzdy (tam ovšem ředitelské odměny nebyly, aby se lid nenaštval) a všeliké ekonomické sestavy (a tam se ty papalášské odměny daly najít, když se vědělo kde)

A teď se poměry změnily - nekvalifikovaná či méně kvalifikovaná práce se přestala přeplácet, neboť skončila diktatura proleteriátu, tvůrčí práce se konečně začala hodnotit, kdo byl ochoten na sebe vzít riziko a odpovědnost a měl nápady a pracoval bez ohledu na osmihodinovou pracovní dobu, výdělal si násobně víc (to za bolševika mohli jen manipulátoři s nedostatkovým tovarem, příjemci tuzérů a nedostatkoví fuškaři nahrazující mizerné služby státních podniků a veksláci) - a vyrojili se pochopitelně závistivci.

Učitelé ovšem měli smůlu - jsou holt státní zaměstnanci (a učitelé kromě úvazku mají ještě hromadu další práce, kterou mnozí nevidí a s těmi nevycválanými spratky a jejich rodiči dnes to není žádný med) a jejich práce je nedoceněna (a zaměstnanci platí daně jak mourovatí, nemají odpočty a možnost všelijakého kouzlení jako OSVČ - třeba ta kadeřnice)..