Noam Chomsky pro CNN srovnal teroristický útok na redakci časopisu Charlie Hebdo s náletem NATO na budovu srbské televize RTS v Bělehradě, kde v březnu 1999 zahynulo 16 novinářů.
Jaký rozdílný přístup mají média?
„NATO a američtí představitelé tento čin ospravedlňovali jako snahu o podrytí režimu Slobodana Miloševiće,“ připomíná zde Chomsky.
„Mluvčí Pentagonu Kenneth Bacon tehdy prohlásil, že srbská televize je součástí Miloševićovy vražedné mašinérie, stejně jako armáda. Tato věta pak učinila z televizní stanice legitimní cíl bombardování.“
Chomsky konstatuje, že po náletu na redakci srbské televize se
nekonaly masové protesty se státníky v čele, nikdo nevyvěšoval
nápisy „Já jsem RTS“, nikdo nehledal příčiny tohoto barbarství v
kořenech křesťanské civilizace. „Naopak, útok byl vítán. Americký
diplomat Richard Holdbrooke, tehdejší zvláštní vyslanec USA pro
Balkán, popsal útok na srbskou televizi jako významný a pozitivní
vývoj, což byl názor, s nímž se ostatní ztotožnili.“
Jediný, kdo byl za vraždu 16 zaměstnanců srbské televize nakonec
potrestán, byl její
tehdejší ředitel
Dragoljub Milovanović, který si odseděl deset let za to, že
neukončil vysílání, ačkoli ho k tomu NATO „důrazně
vyzvalo“. Pozůstalí po obětech se snažili
domoci se práva u různých soudních instancí, ale neuspěli. Soudní
tribunál v Haagu dospěl k závěru, že útok na budovu srbské televize
není zločin. Německý nejvyšší soud žaloby zamítl z procedurálních
důvodů – Německo může žalovat jen jiný stát, tedy Srbsko, nikoli
jednotliví občané.
Navíc, co bylo vysíláno?
Chomský popisuje, že zatímco o "Paříži" se vysílalo barvitě, hrůzostrašně, tak o náletu na budovu srbské televize RTS v Bělehradě bylo strohé: Ve zprávěErlanger 24. dubna 1999: vysílač zničen, bylo zabito 16 novinářů! Nic o hrůzách náletů, hroucení pater, děsivých houkáních sirén a šíleném bombardování, jak popsal přeživší novinář.
Komentáře