Eva Filipi

V současnosti narůstá napětí kolem bojů v Sýrii. Do války vstoupilo Rusko a rázem se stalo terčem kritiky americké kavárensko-mediální demokracie v naší republice i v zahraničí, popisuje vojenský analytik Martin Koller.

Čím více američtí generálové a čeští politologové lžou, tím markatněji vychází pravda najevo!

Možná nezaškodí se podívat na realitu Sýrie před válkou a dnes. Sýrie byla před vypuknutím občanské války v roce 2012 jednou z nejméně islamizovaných zemí v regionu – stejně jako kdysi Irák nebo Libye. Gramotnost přesahovala 80 %, a to i u žen, což je v tamní oblasti výborný výsledek. Je třeba zdůraznit, že šlo většinou o kvalitní gramotnost, mnohdy absolventů technických a vědeckých oborů, nikoli

absolventů islámských škol, které produkují žáky s třetinovou znalostní úrovní ve srovnání s Evropou. (V USA se odhaduje menší - cca 65%, kteříí umí číst, ale zbytek textu nerozumí) Ženy byly prakticky rovnoprávné s muži. Stejně jako v Libyi a Iráku existoval rozsáhlý sociální program, ale rovněž se rozšiřoval průmysl. Porodnost byla pouze necelé tři děti na ženu, což je neobvyklé v tamním regionu, kde se toto číslo pohybuje mezi pěti až osmi. Kolem 90 % obyvatel tvořili Arabové, 9 % Kurdové.

A pak začaly USA opět rozsévat mír se spojenci z Francie a Velké Británie. Po Libyi nabídli pomoc dalším "slušným rebelům" v Sýrii. A  výsledek? Ale nepředbíhejme, je rok 2012 a hovoří:

Je tohle ještě žurnalistika?

 Poslechněme si hodnocení (s ostrým nesouhlasem Pražské kavárny a vytažených nohavic) a předvídavost ženy,

která se má "vyhodit pro stáří" ze Sýrie. Jmenuje se Eva Filipi, je velvyslankyní v Sýrii a bude dle nového zákona odejita.

O co komu jde

Boje vypukly v roce 2011, kdy povstala část většinových sunnitů proti legálně zvolenému prezidentu Bašáru Asadovi. Zde je třeba zdůraznit, že tento prezident patří k nejrespektovanějším a nejoblíbenějším politikům v regionu a Africe. Převážná většina českých médií to zamlčuje stejně jako ostatní evropská média prezentující místo informací americkou propagandu. Asada si nelze idealizovat, ale jeho vláda se nevymyká ze zvyklostí tamního regionu, které se s výjimkou Izraele nedají srovnávat s evropským pojetím demokracie.

Takže už jenom do soutěže "Vtipnější vyhrává" je americká odpověď - neodpověď Lavrovovi

Lavrov: Svobodná syrská armáda? To je nějaký fantom!

Rusko požádalo Spojené státy, aby vysvětlily, co je zač Svobodná syrská armáda a kde se nachází, řekl ruský ministr zahraničí.

„Američtí představitelé sami mohou zhodnotit své výsledky v této fázi jako velmi, velmi skromné, nemluvě o selhání při přípravě vycvičit tzv. umírněnou syrskou opozici," řekl Lavrov.

„Mluvili o Svobodné syrské armádě, ale je to už jakási fantomová struktura. Zeptal jsem se ministra zahraničí Johna Kerryho, jestli by nám dali aspoň nějakou informaci, kde se Svobodná syrská armáda nachází, a kdo ji velí. Jestli zachovávají určitou schopnost ozbrojené skupiny vlastenecké opozice, skládající se ze Syřanů, jsme připraveni s nimi navázat kontakty. Neskrýváme ale, že dosud nám nikdo neřekl, kde a jak Svobodná syrská armáda operuje, nebo kde a jak fungují jiné jednotky tzv. umírněné opozice."

Možná důležité poselství dal Asad Tereze Spencerové v exklusivním rozhovoru pro Literární listy - dva odstavce z originálu:

Bašár Asad: Česká republika má dveře otevřené

Volba zemí, které se budou moci zúčastnit budoucí rekonstrukce Sýrie, bude proces výběrový a nebude otevřený všem. „Nevěřím, že by syrský lid přijal účast jakékoli firmy z nepřátelské země, která byla zodpovědná, přímo či nepřímo, za prolévání syrské krve během krize,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Literární noviny prezident Syrské arabské republiky Bašár Asad.

Ráda bych se, pane prezidente, na úvod poněkud vrátila v čase. Před necelými deseti lety Sýrie budovala vztahy se Západem, zaváděla reformy navrhované Světovou bankou a (dnešní ministr zahraničí USA, pozn. red.) John Kerry vás snad ještě do roku 2010 oslovoval „drahý příteli“. Pak se ale jakoby přes noc vše rázem změnilo a z vás se stal diktátor, Hitler a tak podobně. Jak si vysvětlujete tuto dramatickou změnu?
Já se ve skutečnosti nezměnil, stejně jako se nezměnily naše politika, hodnoty nebo principy. Problém spočívá na Západě a není to problém nový. Souvisí s nezávislostí naší země. Ve skutečnosti je to problém, který má Západ s mnoha státy, včetně Sýrie. V době, o níž mluvíte, tedy v letech 2008 až 2010, byly naše vztahy se Západem dobré, ale nevycházely ze vzájemného respektu. Například Francie chtěla, aby Sýrie sehrála určitou roli kolem íránského jaderného programu. Chtělo se po nás, abychom nebyli součástí celé kauzy, ale abychom Írán přesvědčili ke krokům, které byly proti jeho zájmům. Odmítli jsme to. Chtěli po nás také, abychom se postavili proti hnutí odporu v našem regionu dříve, než skončí izraelská okupace a agrese proti Palestincům a dalším sousedním zemím. I to jsme odmítli. Chtěli po nás podepsat asociační dohodu s EU, což bylo proti našim zájmům, neboť by to naši zemi proměnilo jen v otevřený trh pro jejich zboží, zatímco našemu zboží na svých trzích vyhradili jen velmi malý prostor. Odmítli jsme to, protože je to proti zájmům syrského lidu.  
To je jen několik příkladů našich vztahů a odpověď na otázku, proč se tak rozhodli. Totéž se dnes děje s Ruskem; před dvěma dekádami bylo Rusko blízkým přítelem Západu, najednou je z něj ale agresorský stát a Západ začal prezidenta Putina démonizovat. V případě Sýrie i Ruska je přitom využívána stejná propaganda. Problém je tedy v nezávislosti těchto zemí. Západ si totiž žádá klientské státy spravované loutkami. To je ve vztazích se Západem klíčové. Nemá to co dělat s demokracií, svobodou nebo podporou národů regionu. Příkladem budiž, co se stalo v Libyi, i zabíjení v Sýrii, které se západní podporou pokračuje.

A na závěr, co na výše napsali lidé tenkrát

Eva Filipi - velvyslankyně ČR v Damašku... - Zpravodajství ...

https://www.facebook.com/ZBEZC/posts/113535042128705