Starosta Tábora Fišer

 Nelze nereágovat na dopis, který zaslal starosta Tábora Aleši Brichtovi na facebookové vyjádření k migrantům. Zpěvák Aleš Brichta známý svým ostrým vystupováním proti migrantům a jejich příznivcům se zastal prezidenta Miloše Zemana po jeho vánočním poselství. Nyní čelí reakce ze strany starosty města Tábor Jiřího Fišera.

Starosta Tábora píše Aleši Brichtovi: Přikládáte pod kotel…

(Dopis, odeslán panu starostovi Fišerovi - a originál dole)

Vážený pane Fišere

přečetl jsem si Váš dopis Aleši Brichtovi a zatímco dřívější osud nás spojoval (od hudby k náhledu na západ a východ), jsem zmaten z toho, že narozdíl od devadesátých let jsou do vedení měst a obcí voleni lidé, kteří nemají vůbec přehled, co se ve světě děje, odkud kam se přesouvá svoboda a dokonce si můžeme vypomoci písní Pepy Nose - tak dlouho se jde na západ, až příjdeme z východu a naopak...

Co mě však zaujalo nejvice?
 
I já jsem byl pravidelným protestantem Palachových týdnů a výročí 21.srpna. I ve mě zůstalo trauma minulých let ovliněných sovětskou okupací. Avšak čtu to, čím jste oslovil Aleše Brichtu - apelem o míru, nepřikládání pod kotel a o usmíření, abych se vzápětí dočetl, že byť sám kážete vodu, pijete víno. 

Se zájmem si přečtu toto:

Díky i Vašemu vlivu dnes – sice ne všichni, ale masivně – pochlebují prezidentovi, který nás vrací do východní sféry vlivu, do časů manipulace s davem jako státní doktríny, do systému, kdy rockeři právě v odporu k tomuto uvedeném a v touze po volnosti o sobě dali vědět. Víte, nejde již o Vaše vymezování se vůči islámu, ta Vaše jiskra přeskočila na vlnu nenávisti vůči všemu, co není ryze české, bílé, vlastenecké. Přikládáte pod kotel, prosím, myslete na to.…

A já si pokládám otázky: je Rusko Sovětský svaz? Vážně jsou Rusové dnešní doby rozklepaní jelimánci, kteří volí jedinou stranu v ruské Ústavě zakotvenou? A skutečně máme brát Slovany a ruské občany očima nenávisti konce šedesátých let, kdy i naše předchozí generace se smířila s Němci, jejichž fašistické zločiny byly s okupací vojsk Varšavské smlouvy nesouměřitelné? Vážně jsme odsouzeni mluvit pouze anglicky a vzývat jediného Boha, tentokrát Američana?

Již jsem ve věku, kdy mohu bilancovat. A musím upřímně říci, že dnes, kdy mám možnost dostat (sice pracně, ale mohu dostat) informace  o veškerém dění za posledních padesát let a mohu srovnávat a dokonce zatím ještě veřejně, musím upřímně přiznat, že už pro mě USA nejsou tak božské, vidím li za nimi statisíce lidských životů zbytečně pozabíjených, nevidím USA tak úžasné, když zaznamenám denně  desítky a stovky postřílených Američanů včetně vystřílených dětí v mnoha školách a nemohu si pomoct, ale už odmítám brát USA  jako ráj na zemi, zatímco Rusko jako ďábelskou zemi nájemných vrahů a desperátů.

Prostě srdce stále tíhne k americké ústavě o svobodě a volnosti hlásané, ale pak vidím praktický život, vidím a slyším zoufalé obyčejné Američany různých náboženství a ras a s hrůzou musím konstatovat, že ten sen se  rozplynul jako dým cigaretového kouře. Že ta americká svoboda už je jenom pozlátko, jak udržet svět v nevědomosti, zatímco školství, lékařství a příjemný život se prostým američanům vzdaluje jak voda, která už nikdy nenajde cestu zpět.
A já si stále více uvědomuji, že se v mysli vracím tam, kde je domov můj, kde je rodná zem, kde mám svůj rodný kraj, a rád do něj přijmu přátele a hosty, ale nikdy nedám klíče od svého domu, od svého bytu a nenabídnu svoji rodinu komukoliv, kdo se na zápraží objeví.

Domnívám se, že byste nejdříve měl sám v sobě hledat usmíření, zahodit nenávist k nedávné minulosti ve spojitosti s ruským, slovanským národem, když to dokázali naši předkové s německým, germánským, potažmo francouzským či švédským národem.
Teprve potom, až budete mít mír v duši, můžete toto žádat po jiných. A že to někdo řekne tak, a jiný se vysloví jinak? Ale potom kdo z vás dvou žádá stádní poslušnost a kdo vlastní názor, třebas tvrději vyslovený?
Vážený pane starosto, je konec roku a já Vám přeji, abyste našel sílu  se se vším v sobě vypořádat a našel morální sílu se s tím vším i vyrovnat.

Petr Pokorný
Praha

Reakce na:

Pane Aleši Brichto,
přečetl jsem si tento Váš text na Vašem fcb_profilu:

„Nějaká sluníčkářská iniciativa chce podávat žalobu na prezidenta, že ve Vánočním projevu řekl, že tohle je naše země. Vysvětlí už někdo těmhle grázlům, že Česká republika je naše země a naopak o ty, kteří si jí neváží a nejsou ochotni ji bránit, tady nikdo nestojí. Seberte se a běžte někam, kde šukají domácí zvířata a předávají si pohlavní choroby, pokud je to váš ideál. Nikdo vám nebrání. Seberte se a vypadněte. Budeme rádi.“

V tuto chvíli deset tisíc lajků, mezi nimi i moji známí. Je z toho úzko, ale protože strach je to poslední, čeho bych se chtěl dopustit, raději Vám píši pár následujících vět.
Patřím ke generaci osudově zasaženou atmosférou 60. – 70. tých let, doživotně negativně sovětskou okupací, stejně tak pozitivně rockovou tsunami od Hendrixe přes Purple po Led Zeppelin. Doživotně kytara, foukačka, dlouhý vlas a velké černé brýle (kolikrát u piva zaznělo“… vypadáš jak Aleš Brichta…“). Co na tom, že posledních pár let jsem starostou středně velkého města kdesi uprostřed Čech. Nějak pudově považuji máničky za své kumpány, a proto píši Vám, a ne Miloši Zemanovi. Významně ovlivňujete názor velmi početné skupiny lidí, spojených aktivně či pasivně muzikou, atmosférou a vzpomínkami jak na venkovské tancovačky v časech zákazů, tak na velké festivaly v časech svobody.
Prosím Vás vlastně o jedinou věc. Buďte si vědom svého vlivu. Ať se Vám to líbí, či ne, stal jste se politickou figurou. Vnímám, jak ovlivňujete názory mých známých, kamarádů – bígbíťáků, Vašich i jejich fanoušků. Rockeři vždy byli rebelové. Díky i Vašemu vlivu dnes – sice ne všichni, ale masivně – pochlebují prezidentovi, který nás vrací do východní sféry vlivu, do časů manipulace s davem jako státní doktríny, do systému, kdy rockeři právě v odporu k tomuto uvedeném a v touze po volnosti o sobě dali vědět. Víte, nejde již o Vaše vymezování se vůči islámu, ta Vaše jiskra přeskočila na vlnu nenávisti vůči všemu, co není ryze české, bílé, vlastenecké. Přikládáte pod kotel, prosím, myslete na to.…
Jiří Fišer, Tábor