Izraelský ERECZ.cz
Pojďme se podívat na sestřelení ruského letadla ze strany, ze které by to člověk moc nečekal. A výjimečně proto je to zde - celé - nezkrácené, (což se nedělá) aby se to nezdálo jako ruská propaganda! Navíc bych se pod každou větu podepsal. Petr Pokorný
Pokud si turecký prezident Erdogan myslel, že po sestřelení ruského bojového letounu na hranici se Sýrií, je nejlepším postojem arogance, pak nepochopil, s kým má tu čest. A i když mu to zdá se pomalu dochází, počíná si nadále jako slon v porcelánu. Což nakonec není vůbec špatné.
Turecká reakce po sestřelení ruského bojového letounu, který měl na celých 17 sekund (sic!) vletět do tureckého vzdušného prostoru, byla značně drsným krokem – a to i pokud bychom vyšli z předpokladu, že šlo o cílenou ruskou provokaci.
Situaci šlo nicméně do značné míry zachránit. Stačilo, aby Turecko ihned vyjádřilo lítost a obratem se omluvilo. Rusové – držme se zatím hypotézy, že cíleně provokovali – by s příjetím omluvy otáleli, ale nakonec by ji zřejmě akceptovali poté, kdy „srovnali skóre“ vybombardováním tureckého konvoje.
Turecký prezident Erdogan však skočil na špek a namísto bleskového uhlazování sporu situaci ještě vyhrotil prohlášením o tom, že si za vše mohou Rusové sami. To Rusům stačilo.
Ruský prezident Vladimir Putin v sobotu vyhlásil „dočasné“ sankce proti Turecku, zahrnující omezení dovozu tureckého zboží, zákazu práce tureckých občanů v Rusku a vyloučení tureckých společností z ruských zakázek, omezení leteckého spojení a zrušení bezvízového styku od 1. ledna 2016.
Jako každé sankce, i tyto trestají do určité míry obě strany. Omezení dovozu tureckého zboží, mezi ním ovoce a zeleniny, pocítí Rusové, už tak zasažení sankcemi Evropské unie kvůli ruské okupaci Krymu a podpoře separatistů v Donbasu. Vyloučení tureckých společností z účasti na ruských výběrových řízeních bude Turky bolet, ale stejně tak povede ke snížení konkurence a tedy i možnému růstu cen v Rusku. Zákaz práce Turků v Rusku je pro Turecko nepříjemným bodnutím, protože do vlasti by se mělo vrátit okolo 80 tisíc zaměstnanců a k tomu jejich rodinní příslušníci, bratru 200 tisíc Turků. Omezení leteckého spojení a zrušení bezvízového styku zasáhne jak turecké hoteliéry, tak ovšem Rusy toužící po dostupné zahraniční dovolené u moře.
Nejtvrdší a nejúčinnější sankce – omezení dodávky zemního plynu – Rusko nepoužilo, zjevně s vědomím, že by krátkodobě Turecko citelně zasáhly, ale dodávky by rychle poskytl někdo jiný, například Ázerbajdžán, a Rusové by přišli o možnost tranzitu. Ze stejného důvodu Rusové necouvli ani od plánu postavit v Turecku novou jadernou elektrárnu.
Na rozhodnutí Ruska nic nezměnilo ani prohlášení tureckého prezidenta Erdogana, učiněné pár hodin po vyhlášení sankcí, že „si přeje, aby se to bývalo nestalo… a doufá, že se to nebude opakovat.“
Naopak Rusko vzneslo obvinění, že Turecko – a konkrétně přímo Erdoganova rodina – profituje z nelegálního prodeje ropy z území teroristického Islámského státu. Turecký prezident to odmítl a vyzval Rusy k předložení důkazů. Nic to však nemění na tom, že ruští představitelé vyslovili nahlas to, co se pokládá za hotovou věc – tedy, že bez turecké podpory by Islámský stát ekonomicky dávno zkolaboval.
Přestože by se mohlo zdát, že Rusové situaci až příliš eskalují a sami si tím ubližují, není tomu tak. Rusko oficiálním znepřátelením s Tureckem získává volnou ruku v Sýrii.
Ruská armáda rozmístila v Sýrii baterii nejmodernějších protiletadlových raket S-400 a vyslala k syrským břehům raketový křižník Moskva. Rusko už nemusí brát žádné ohledy na turecké zájmy v sousední zemi a může účinně letecky ničit proturecké povstalecké skupiny v Sýrii, a to nejen Islámský stát, ale i turkenské povstalce u tureckých hranic.
Rojava – syrský Kurdistán, žlutě – území kontrolovaná Kurdy, zeleně – území povstalců, šedě – al Nusrá, černě – Islámský stát, růžově – Bašár Assad
Rusové už také oznámili, že podporují bojové úsilí syrských Kurdů, kteří bojují jak proti Islámskému státu, tak proti Turkmenům a usilují o spojení svých území na severovýchodě a severozápadě Sýrie, čemuž Turci dosud účinně bránili.
Rusové rozehráli v Sýrii svoji hru – a ta jim vychází.
Bombardováním tureckých spojenců a jejich opěrných bodů v Sýrii a přelety těsně podél syrsko-turecké hranice vyprovokovali Turky k přehnané reakci. Nedalo to příliš mnoho práce, protože Erdogan je vše, jen ne uvážlivý politik.
A nyní mají Rusové Turky tam, kde chtěli. Ve strategické defenzivě. Rusy budou sankce proti Turecku také bolet. Ale Rusové to vydrží. Trpět pro větší slávu vlasti je ruský národní sport. Trpěli staletí a i nyní trpí kvůli Krymu a Donbasu. Nyní budou navíc trpět kvůli Turecku. Ruské ekonomice to může naopak pomoci, protože dojde k posílení domácí spotřeby a Rusové – poté, kdy nemohou už do Turecka i do Egypta – snad konečně začnou jezdit na dovolenou na Krym.
V Sýrii, ale má dnes Rusko volnou ruku a rychle omezuje turecký vliv.
Rusko se dostává v Sýrii do strategického vedení. To samo o sobě není důvodem k jásotu, ale ani k pláči. Turecké angažmá v Sýrii bylo a je ve znamení zmaru, zkázy, zasévání rozkolu a podpory jedněch proti druhým tak, aby země krvácela a vliv protureckých sil rostl. Tomu je nyní konec. Nad psychotickým narcistickým chováním impulzivního Erdogana vítězí chladné Putinovo plánování.
A až dojde k oficiálnímu oznámení spojenectví mezi silami prezidenta Bašára Assada a syrských Kurdů (YPG) – o němž se nyní v náznacích hovoří – a Kurdové odříznou Islámský stát i „umírnéně povstalce“ od hranice s Tureckem, uvědomí si Turci definitivně, jak hloupoučce skočili Rusům na špek.
Komentáře