Jiří Čumpelík

jiricumpelik.blog.idnes.cz (rss)

Trochu si vzpomínám na poválečnou dobu, kdy komunisté aktivně verbovali dívky a ženy do práce pro budování krásného socialismu, kde nebudou žádní chudí a kde si všichni budou rovni. Moc se to nepovedlo zejména zásluhou bývalé KSČ.

                  Po převratu 1989

                  přišla Nová revoluční disidentská rozkrádací doba demokracie a lidských práv. Jako člen EU, dokonce i Česko nyní hlasovalo v Bruselu pro zavedení kvót pro ženy v obchodních společnostech. Naštěstí to stejně neprošlo i když mnoho pitomostí v tom Bruselu obvykle z různých zájmů projde. Pokud ženská něco chce a umí, tak se vypracuje i bez kvót.

                 Kde jsou ty dobré staré časy,

                 kdy pracující, či podnikající chlap ze své mzdy uživil bez problému manželku i svoje děti? Manželka se starala o domácnost, pečovala o děti a samozřejmě i o svého manžela, aby celá rodina žila spokojeně a užívala kulturního života. Ty zámožnější rodiny si ještě na úklid domu braly mladé služky.

                 Začali to po válce zase komunisti

                 a pak to okoukaly i firmy na západě. Se ženami je více zaměstnanců, mohou dávat nižší mzdy a hned mají firmy vyšší zisk. Většina dnešních zaměstnanců dostává tak ubohý plat, že bez zaměstnání manželky se neobejde a velmi často si nemohou příliš vyskakovat ani společně, když ty svoje platy dají dohromady. Tak jsme se od té války k rodinné pohodě a spokojenosti moc daleko nedostali i když nám není tak špatně a žijeme si dobře i na ten každoročně rostoucí společný dluh.

                 Ženy aktivně studují, či pracují,

na děti nemají dostatek času, v domácnosti všechno nestačí a o své vlastní muže už téměř nepečují. Žádná rodinná pohoda to není, furt nějaký spěch a poslanci i senátoři ve své hloupé a dobré víře, vymýšlejí pro lidi stále větší buzeraci, co smějí a co nesmějí, co jim škodí a co jim neškodí, stále jim ukládají další povinnosti a dokonce vymýšlí zákony, které umožňují zasahovat a drze lézt lidem do jejich domácností, tedy soukromí.

                 Je to dnes příšerný fofr,

                 že si i ten neexistující svatý dědek na obloze, kterému věřící říkají Bůh, kroutí hlavou a říká si, kam se ti hloupí lidé ženou, že nemají ani čas na sebe, ani na dělání dětí, natož na to nedělní dříve povinné modlení v kostele. Děti se nerodí a tak to ženské často dohánějí až když je nejvyšší čas, alespoň jedním dítětem. Když se zakládala Československá republika tak jsme byli silní, měli jsme armádu z našich legionářů, spoustu mládeže a mohli jsme se prosadit v Evropě. Dnes jsme slabí, upadáme a vymíráme. Bez dětí nemáme budoucnost. Tak ani nevím, kdo po nás bude platit ty naše bobtnající dluhy?

                 Nesmyslná, stále uspěchanější doba.

                 Peníze jsou drsným, bezcitným drábem a motorem kapitalismu.Všichni, jako cvoci se ženeme za penězi, úplně jedno jak. Každý potřebuje vydělat a proto se peníze musí točit. Firmy stále něco nového vyvíjejí, podnikatelé vymýšlejí, prosazují se různé zákonné změny, aby si lidé museli neustále nakupovat nové služby, nové vylepšené a dražší přístroje, či zařízení, které nesmí zase dlouho vydržet, aby si lidé museli kupovat další a firmy mohly vyrábět. Státní aparát stále zavádí nové poplatky a daně, či zákonem uložené placené povinnosti, aby donutit lidi pracovat, podnikat a hlavně platit. Částečnou pohodu dnes snad mají opravdu jen žebrající chudáci a bezdomovci.

                 Bez ženských to, ale už nejde.

                 Ekonomika by šla fofrem ke dnu, obchody by byly věčně zavřené, zdravotnictví by zkolabovalo a úřady by nefungovaly. Porodnost muslimských žen, které mají průměrně 6-8 dětí naše ženy už stejně nezvládnou a tak buďme rádi, že je máme a že nám pomáhají vydělávat

                                           i když za to můžou zase ti komunisti.

Uveřejněno se souhlasem autora