Ráno jsem trochu pospával po noční a také tak trochu brouzdal po TV kanálech. A zjistil jsem, že CNN se Brxitem a jeho následky zabývá daleko podrobněji než třeba BBC. Ti už té senzace asi mají plné zuby.

Osud tomu chtěl, že jsem včera, místo bolševické aktivity přešel k buržoazní pasivitě a složil se na pohovku před zapnuté HBO. Vybrat si bylo těžké, tak jsem zkusil přes dvacet let starý film The Last Supper (Poslední večeře).

A ani Austrálie, o USA vůbec nemluvě. Vůbec nechápu, proč jedna věc přijatelná nejméně pro polovinu Západního světa, je nepřijatelná pro EU. Například, velmi kontroverzní trest smrti není v EU udělován, ani vykonáván...

Tento anglický spisovatel, vlastním jménem Eric Arthur Blair, byl nejen skvělým pozorovatelem tehdejší sovětské společnosti, kterou ve svých knihách naprosto geniálně karikoval, ale byl také velmi jasnozřivým.

I když, pokud si dovolím trochu zaspekulovat, tak ono to s tou pannou zas až tak vyloučené není. Například, milovaný prezident a saxofonista Bill Clinton toto provozoval a jsa uspokojen, prohlásil, že o pohlavní styk nešlo.

Kdyby mi někdo, v listopadu 1989, takovouto otázku položil, tak ho patrně pošlu na vyšetření ke specialistovi. Klause jsem totiž vůbec neznal a Havla jsem považoval za ztělesnění Boha na Zemi.

V poslední době jsem zahlédl dva články, u kterých mě též nebývalým způsobem zaujala diskuze k nim. V německé ZDF se budou poroučet kvůli nekorektnosti autora Jana Dvořáka a Martina Práška.

Jiří Hermánek

...hnusák, dalo by se říci. Mně to ale spíš připomíná ten letitý vtip s dvěma obálkami. Umírající Stalin předá Chruščovovi dvě obálky se slovy: Až ti bude hodně zle, otevři první obálku. A když úplně zle, otevři druhou.