Ekonomický pamflet Co je a co není vidět je z roku 1846. Hlavním námětem  je kritika státních zásahů do hospodářství. Každý státní zásah vedle prvního viditelného efektu zapříčiní také sérii dalších efektů, které už nejsou bezprostředně vidět, ale které hluboce ovlivňují hospodářský život. Na příkladu rozbitého okna Bastiat odhaluje krátkozrakost snahy oživovat hospodářství vládními výdaji:

Frédéric Bastiat

Ekonomové, kteří Frédérica Bastiata s oblibou citují se obvykle vyjadřují v tom smyslu, že "Bastiat tak odhalil jeden z dodnes nejzakořeněnějších bludů, kterému lidé podléhají" a společně s Bastiatem kladou otázku zda vláda může stimulovat hospodářství svými výdaji.  Na první pohled se zdá že ano, ale to jen proto, že registrujeme pouze viditelné účinky těchto výdajů. Ale už nevidíme, že vláda na své výdaje někomu odebrala peníze a tím o stejnou sumu zmenšila výdaje soukromých osob.

Rozbité okno

Malý uličník rozbil okno. Lidé se seběhli a nešťastnému majiteli okna poskytovali útěchu: „Všechno špatné je k něčemu dobré, takové nehody podporují průmysl, co by dělali sklenáři, kdyby nikdo nikdy nerozbil žádné okno." Stojí-li zasklení okna 6 franků, vytvořil malý uličník v této hodnotě práci pro sklenáře a lze mu tedy vlastně blahořečit. Na tento argument Bastiat namítá, že toto je pouze to, co je vidět. To, co není vidět, je, že majitel rozbitého okna pak už nemohl tyto franky vydat za něco jiného - například za boty, které si zamýšlel koupit - a tím obuvník přišel o práci v hodnotě 6 franků. Malý uličník tedy nevytvořil žádnou práci navíc, protože přírůstek práce pro sklenáře je plně negován úbytkem práce pro obuvníka. Jenom to okno, které mohlo zůstat celé, je rozbité.

A zde neuvěřitelně přesně Bastiat popisuje systém dotací

Co je vidět a co není vidět: XII. Právo na práci, právo na zisk

„Bratři, udělejte mezi sebou sbírku, abyste mi mohli poskytnout práci za cenu, kterou určíte.“ To je právo na práci neboli socialismus elementární neboli socialismus prvního stupně.

„Bratři, udělejte mezi sebou sbírku, abyste mi mohli poskytnout práci za cenu, kterou určím já.“ To je právo na zisk neboli socialismus sofistikovaný neboli socialismus druhého stupně.

Oba dva způsoby socialismu jsou naživu pomocí těch svých účinků, které je vidět. Zemřou na ty své účinky, které není vidět.

To, co je vidět, je práce a zisk, jež se realizovaly na základě daní, uvalených na veřejnost. To, co není vidět, jsou práce a zisky, které by vzešly ze stejné částky peněz, pokud by byla ponechána poplatníkům.

Frédéric Bastiat byl prostě génius!