Ladislav Špaček
| Blog
Klaus krade pero
Kdyby v tom byla jen hravost, vtip a nadhled (a asi tak to myslela Česká televize, když záznam odvysílala bez komentáře jako veselou tečku za pořadem 168 hodin), bylo by to v pořádku. Ale je to jako se vším; do posuzování, „o co šlo“, se mísí vztah k Václavu Klausovi, buď respekt (pak je to v pořádku a pero si mohl vzít), nebo despekt (prezident krade pero!).
Většina států má pro protokolární účely pera a bloky, které při jednání delegací leží na stole jako servis hostitele. Je to stejné jako hotelová pera na pokojích nebo na tiskových konferencích v saloncích hotelů a restaurací, kde leží na stolech pera a bloky s logem hotelu. Stejně tak i mnohé prezidentské kanceláře poskytují jako službu pro delegace pera a bloky, třeba se státním znakem nebo podpisem prezidenta nebo jen běžná pera bez potisku. Tato pera jsou "spotřební", počítá se s tím, že si je hosté odnášejí, buď z praktických důvodů, nebo jako suvenýr. I po podpisu smluv si vedoucí delegací pera často vyměňují a ukládají do kapes, jako upomínku na slavnostní akt. Jsou to drobnosti, proto se počítá s tím, že si pero odnesou. Není na to žádný předpis, naše Kancelář prezidenta republiky nemá vlastní pera s logem nebo podpisem prezidenta. Bílý dům má osobní pera prezidentů, používají se jako dárky. V kapse nosím peněženku s podpisem prezidenta Bushe.
Je pravda, že prezident Klaus si pero bral trochu komicky. V tom je jediná příčina, proč video obíhá celý svět. Jako státník měl pero vzít s výrazem naprosté samozřejmosti a strčit si je okázale do kapsy, pak by nikoho nenapadlo, že něco není v pořádku. Ale ani neobratná etuda s ukládáním pera nemění nic na tom, že pero bylo k dispozici šéfovi delegace při státní návštěvě a že pero si prezident mohl vzít. Za šokující bych spíš označil vyjádření jakési pracovnice tiskového odboru chilské prezidentské kanceláře. Říct, že pero byl umělecký kus, unikát, a dát najevo, že nebylo určeno pro hosta, tedy že prezident, který byl před pár dny v paláci La Moneda vítán s nejvyššími poctami, je zloděj, znamená koledovat si o padáka. I kdyby dotyčné pero byl vzácný kus, v této chvíli už není možné říci nic jiného než: „Je to umělecké dílo velké hodnoty a nás těší, že tak krásná památka na naši zemi bude zdobit stůl pana prezidenta v daleké Praze“.
Zpět na komentářeReakce na příspěvek
Václave,velkej fracku,proč lezeš na náckovský stránky,ty si nic nikdy neukrad ani kamošovi ve třídě tušku?,vrať se do třídy,ta chvíli zvoníií,souška úča bi se zlobila.